mocenske hry na pracovisti

Mocenské hry na pracovišti? Ne, díky.

 

Začnu s historkou, která vlastně vedla k celému dnešnímu zamyšlení.

Máme nové kolegy v práci a přestože nejsem oficiálně žádná jejich nadřízená, tak jsem jim občas říkala, co dělat, a jak to dělat. A to z prostého důvodu, aby to věděli. Rozhodně ne proto, že bych se sama chtěla ulívat a zadávala svou práci někomu jinému. Zase na druhou stranu nemusím všechno oddřít sama jen proto, že oni zatím nevědí, co dělat. Nevidela jsem na tom nic špatného. Doposud jsme vždycky pracovali jako tým a když jeden člověk viděl, že jsou potřeba udělat tři věci, tak začal dělat jednu a požádal kolegy, aby udělali ty dvě další. A bylo jedno, jestli to řekl nadřízený nebo ne.

Jednomu z nových kolegů se to ale nelíbilo a říkal mi, že já nejsem žádná jeho nadřízená, tak ať mu neříkám, co má dělat, a ať to jdu udělat sama. A víte, jak to chodí, tahle situace vyloženě reprezentuje mocenský boj na pracovišti.

_Mocenské hry na pracovišti_To si radši dám koláč..._

No, tento boj jsem docela prohrála, protože, než jsem začala blekotat něco o tom, že já už mám co na práci, tak byl pryč. On svou část konverzace skončil, tak proč by měl čekat na mě, co k tomu mám? Z prostého respektu vůči jinému člověku? Asi ne.

Každopádně můj nadřízený se za mě postavil a nakonec jsme to uzavřeli v pozitivním duchu.

Možná si řeknete, že je to taková bezvýznamná historka, ale faktem je, že ten den jsem se vracela z práce s brekem. Ne proto, že by mi tak záleželo na tom, co si o mě ten člověk myslí, ale proto, že to odhaluje určitou mou stránku, se kterou nejsem úplně spokojená a sžitá.

Je to tzv. spouštěč. Už se mi podobná situace stala tolikrát a vždycky jsem byla na sebe hrozně naštvaná, že se nedokážu nějak prosadit, a že jsem vždycky tak překvapená, když se ke mně někdo zachová hnusně, že se prostě nezmůžu na slovo. Akorát mě přepadne stres a panika.

Říká se, že lidé, kteří nás vytáčí, nám nastavují zrcadlo a je na nás, co si z toho vezmeme.

Vždycky jsem si myslela že se dostávám do těchto situací, abych se naučila postavit sama za sebe. Jenže, i když se mi to někdy podařilo, neměla jsem z toho nějak dobrý pocit a rozhodně mě stres neopustil. Možná proto, že chování tvrďáka a člověka, co si nenechá nic líbit mi není blízké. Nemám ráda konflikty a proto se v soukromém životě radši obklopuju lidmi, u kterých pořád nemusím být ve střehu, abych si nenechala nic líbit. Jenže v práci je to občas jinak…

Říkala jsem si, že možná není jen jedna cesta, jak zvládnou tento typ situací, a že existuje cesta, jak se k tomu postavit, a přitom zůstat v souladu se svou osobností. A najednou jsem zjistila, že vlastně existuje možnost nechat to být, ne potlačit svoje pocity, ale skutečně se tím nenechat ovlivnit. A víte co? Tato varianta je mnohem těžší než cokoliv jiného! (To také uspokojilo moji potřebu vybírat si tu nejtěžší cestu a ukonejšilo moji podezíravost ke snadným řešením).

Všude slyšíme, jak musíme být víc sebevědomí a agresivní, pokud chceme něčeho dosáhnout. Taková je doba a tak to dnes chodí, a je asi pravda, že potřebujeme ostré lokty, pokud chceme být úspěšní.

A ačkoliv je pro některé jedince takový stav přirozený, spousta lidí se musí celoživotně nutit do takového chování, které jim není vlastní.

Tím ale zrazujeme svou vlastní autenticitu. Věnujeme spoustu energie rozvíjením vlastností, které nám způsobují v těle zmatek, stress a chaos. Cítíme se frustrovaní a už vlastně ani nevíme, kdo jsme skutečně…

lowers

Dovolte mi otázku.

Co když všichni nejsme rození lovci, co když někteří z nás jsou rození sběrači, rádci, pečovatelé? Je na tom snad něco špatného? Co když bychom investovali čas a námahu do rozvíjení těchto svých vlastností, přestože nejsou tak žádoucí v dnešní moderní době, a naučili se s nimi pracovat natolik, že bychom zvládli jakoukoli situaci aniž bychom zradili to, kým skutečně jsme?

Teoreticky by to mohlo fungovat, ne?

Abych se vrátila k příběhu, nechat věci být je často nejlepším řešením, pokud jste jako já. Návod jak na to bohužel nemám – sama na tom pracuju. Jde o určitý posun v myšlení, v přístupu k situaci. Někdy to může změnit jen jedna věta, někdy potřebujeme mnohem více času na to, vidět věci s perspektivou…

A pro ty, kteří tak rádi hrajou tyto mocenské hry mám jen jednu věc – at si hrajou sami 🙂

 

 

Zajímavé info? Poděl se s přáteli!

Dominika

Zastánce názoru, že dobré zažívání je základní předpoklad zdraví, certified Ayurvedic chef a výživový poradce Tradiční Čínské medicíny.

More Posts

Follow Me:
Facebook

2 thoughts on “Mocenské hry na pracovišti? Ne, díky.

  1. Mlýka? 🙂 někdo chyběl v češtině, ne? Info pro autorku : slovo mléko nebo mlíko není a nebylo ve vyjmenovaných slovech. Pokud něco píšete na web, pište bez chyb.

    1. Já jsem si samozřejmě vědomá vyjmenovaných slov 😀 Slovo MLÝKO je jen reakce na anglické slovo MYLK, kterým odlišujeme veganská/rostlinná mléka od těch živočišných. Díky tomu nemusím pokaždé vypisovat, že lze v receptu použít jakékoliv rostlinné mléko, ať už mandlové, sojové, kešu, kokosové atd.

Comments are closed.